V současné době se postupně mění centrální část Prahy 5, Smíchov. Na místě starší zástavby a bývalých továrních hal vzniklo několik obchodně administrativních center, která změnila charakter této části Prahy a stala se tak důležitým pokračováním středu města na levém břehu Vltavy. Dominantou křižovatky Anděl se stal komplex budov Zlatý Anděl. Jeho tvůrce Jean Nouvel v něm spojil s francouzským šarmem technické novátorství se smyslem pro krásu: „…je nutné navrátit čtvrti její dřívější vznešenost a znovu zdůraznit její kvality zastřené vrstvou prachu,“ řekl. Moderní prosklená stavba nesoucí symbol anděla, jako posla dobrých zpráv, se ve své době stala největší investiční akcí francouzské kapitálové skupiny Nexity a znamenala počátek její ofenzívy na východ Evropy. Kdysi křižovatku zdobila rozměrná freska letícího anděla s palmovou ratolestí v ruce na hostinci U Zlatého anděla. Dům zmizel v roce 1980 při výstavbě stanice metra Moskevská /dnes Anděl/. Novodobým andělem se stal obraz muže v kabátě s bílými křídly. Předlohu poskytl filmový hrdina Bruno Granze z filmu Wima Wendersa „Nebe nad Berlínem“. U fasád domů, které vyrostly směrem k autobusovému nádraží Na Knížecí, použil Nouvel k výzdobě útržky literárních textů z Kafky, Meyrinka, Apollinera, Ortena, Rilkeho aj. Vyrostly zde nové kanceláře, obchody a restaurace. Nový Smíchov vzniknul na místě Ringhofferovy továrny při Plzeňské ulici. Srdcem přestavby se stalo obchodní centrum Nový Smíchov. Vedle hypermarketu tu jsou prodejny, restaurace a multikino. Lávka pro pěší spojila nákupní centrum přímo s parkem Sacre Coeur. Dalším rezidenčním centrem je komplex budov Anděl City, položených mezi ulicemi Stroupežnického a Radlickou. V ulici Karla Engliše vyrostl nový bytový komplex a také Anděl Media Centrum, sídlo vydavatele periodik – firmy Mafra a. s. Vhodně doplňuje administrativní budovy a spolu s dalšími novostavbami uzavírá celý komplex budov do podoby typického městského bloku s klidnou vnitřní parkovou zahradou. „Andělské město“ má i nezanedbatelnou výhodu, rychlý dopravní systém v napojení na Strahovský tunel, tunel Mrázovka a další výjezdové komunikace z centra Smíchova ven do volné krajiny. V katastru Prahy 5 vznikly také nové rozsáhlé obytné soubory, jako například na Smíchově U Trojice, Císařka a v Jinonicích U Kříže, další na Barrandově.
Nejmodernější tramvajová trať
Od roku 2003 spojuje Hlubočepy s Barrandovem tramvajová estakáda, nejmodernější tramvajová trať v republice. Od Vltavy tramvaje stoupají po estakádě do stometrového převýšení. Po kolejišti dlouhém 3, 567 kilometrů se lze dostat na Barrandov za 16 minut. Náklady na realizaci se pohybovaly okolo 2,5 miliardy korun. Autorem stavby byl Ing. arch. Patrik Kotas, známý jako tvůrce stanic metra trasy B Rajská zahrada či Černý most. Na tramvajové trase byla vytvořena jakási nová generace zastávek s obchodním vybavením a někde i s veřejnými toaletami. Trať má šest zastávek: Hlubočepy, Geologická, K Barrandovu, Chaplinovo nám., Poliklinika Barrandov a Sídliště Barrandov. Kamerový systém umožňuje dohled policie. Trať je bez nadsázky světová špička. Od 1. června 2006 Barrandov spojila ocelová lávka dlouhá 45 metrů a široká 3 metry. Ojedinělou ocelovou konstrukci v podobě S, jejíž celková váha je 45 tun, navrhl také architekt Patrik Kotas. Přemostění dává obyvatelům Barrandova šanci dostat se bezpečně z jedné strany barrandovského sídliště na stranu druhou, aniž by museli překonávat frekventovanou komunikaci. Od dubna 2007 se začalo stěhovat dva a půl tisíce bankovních úředníků do nové centrály ČSOB postavené v Radlicích. Nové sídlo ČSOB pod jednu střechu vtěsnal architekt Josef Pleskot. Urbanistický komplex získal v kategorii nová administrativní centra titul Nejlepší z realit 2007. Porota ocenila odvahu investora vstoupit do dosud neprověřené mimocentrální pražské lokality s výjimečným architektonickým projektem i důraz kladený na vztah k životnímu prostředí. Největší administrativní objekt v zemi má celkovou plochu 82 tisíc čtverečních metrů. To odpovídá čtyřem administrativním budovám velikosti Danube House u Hlávkova mostu na vltavském nábřeží. Šest pětipodlažních pavilonů, čtyři atria a dva dvory postavila společnost Skanska CZ za dva roky a 2, 2 miliardy korun. Spolu s vybavením stálo nové sídlo banku 2, 95 miliardy korun. Objekt splňuje ekologická kritéria podle amerického certifikačního systému LEED, polovina ploch je osázená zelení.
Bohémská atmosféra
V roce 2006 je nalezen investor pro revitalizaci bývalé dělnické kolonie Buďánka. Historie osady Buďánka sahá na počátek 19. století, kdy byly Košíře i širší území Smíchova jedinečným přírodním areálem s výstavnými usedlostmi a vinicemi. Osadu vybudovali nádeníci z okolních vinic, dělníci z nedalekého pískovcového lomu a košířská galerka jako sociální protiváhu movitých usedlostí. V souvislosti s industrializací Smíchova se proměnila sociální skladba Buďánek, ale domkářský charakter si uchoval tento soubor po celou dobu své existence. Buďánka byly ve své době obávanou čtvrtí, kam nebylo radno vkročit ani za bílého dne, natož pak v noci. Smíchovský patriot Jakub Arbes sem umístil ostré hochy z romaneta Můj přítel vrah. Ani v posledních předrevolučních desetiletích neztratily Buďánka nic ze své svěží šerosvitné až thrillerové atmosféry. Bydlel zde písničkář Sváťa Karásek a v jednom z baráků si zřídila zkušebnu i kapela Plastic People of the Universe. Patrně právě tato undergroundová image nezvladatelné čtvrti vedla stranické orgány k plánu vybudovat v lokalitě Buďánka výškovou panelovou výstavbu pro zaměstnance ministerstva vnitra. V roce 1988 byli původní majitelé domů násilně vyvlastňováni a pod silným tlakem nakonec odešli (až na skalního a jediného nevyvlastněného Ludvíka Hradílka). Bohémskou atmosféru pražské Greenwich Village se už nepodařilo obnovit, ač zde byly snahy, například ze strany americké menšiny, učinit z Buďánek uměleckou kolonii. Několikrát vypsaná soutěž nepřinesla kýžené výsledky také proto, že dlouho nebyly vyjasněny majetkové poměry. Po letech sporů o to, zda zachovat, či zrušit památkový režim, se nakonec asanovalo šest objektů a u zbylých se učinila statická opatření k zamezení zhroucení staveb.
Nové srdce Smíchova
Novým srdcem Smíchova se stane dnešní vlakové nádraží Praha-Smíchov, které se promění v další městské centrum. Stane se tak na základě dohody mezi hl. m. Prahou, MČ Praha 5, Ministerstvem dopravy ČR a Českými dráhami, a.s., což umožní přestavbu území o rozloze 52 hektarů na jih od Anděla až po Zlíchov. První změny se uskuteční okolo autobusového nádraží na Knížecí, které je nejprve nutné přesunout. Změny se dotknou i jižní části smíchovského nábřeží, odkud je přístup na Císařskou louku. Vzniknou zde byty a přes lagunu Vltavy budou postaveny lávky. Z jižní části Smíchova vznikne rezidenční a rekreační městská čtvrť.
K nejstarším památkám Prahy 5 patří kostel sv. Vavřince v Butovicích, který je románského původu. Původně středověký byl také kostel sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově. Reliéfní desky z lipového dřeva, pocházející z tohoto kostela jsou vystaveny v Národní galerii. K nejpočetnějším památkám na Praze 5 patří usedlosti a letohrádky se zahradami a parky. Některé jsou středověkého původu, většina z nich vznikla v 17. a 18. století. Letohrádek zvaný Portheimka si postavil pro svoji rodinu barokní stavitel K. I. Dientzenhofer, autor řady pražských chrámů a paláců. K nejznámějším smíchovským usedlostem patří Bertramka, kterou svými návštěvami proslavil Wolfgang Amadeus Mozart. Dokončil tu i svoji operu Don Giovanni, která pak měla v Praze světovou premiéru. Na Bertramce je památník věnovaný Mozartovi a jeho hostitelům, manželům Duškovým, kteří odpočívají na Malostranském hřbitově nedaleko odtud. Tady je pohřben i poslední pasovský biskup Leopold Thun-Hohenstein, který nechal v 19. století přestavět starší hospodářský dvůr Cibulka v Košířích na usedlost obklopenou anglickým parkem. K významným stavbám patří i klasicistní letohrádek Kinských, postavený uprostřed zahrady na jižním svahu Petřína na místě klášterních vinic, který dal postavit kníže Rudolf Kinský. V roce 1895 se zde konala Národopisná výstava československá. Navštívilo ji přes dva miliony zájemců. Na počátku 21. století byla značně zchátralá budova opravena. Dnes je sídlem národopisné sbírky Národního muzea. Nedaleko odtud stály od konce 19. století dva kláštery – Sacré Coeur a sv. Gabriela. V interiérech klášterních kostelů se zachovaly velice hodnotné malby beuronské malířské školy. Hlavní smíchovský chrám sv. Václava je dílem Antonína Barvitia. Novorenesanční budova s dvojicí věží byla postavena v letech 1881 – 1885. Oltář je dílem Čeňka Vosmíka. Ke kostelu náleží i nedaleká fara, za jejíž opravu a přístavbu udělil Klub za starou Prahu výroční cenu za novostavbu v historickém prostředí. Naproti kostelu stojí smíchovská radnice, jeden z mnoha domů na Praze 5 z dílny Josefa Schulze.
Hřbitovy na Praze 5
Na Smíchově se také zachovala bývalá synagoga a dva židovské hřbitovy. První, s nejstaršími náhrobky z 18. století se nalézá při ulici Pajerova. Druhý, mladší byl zřízen u hřbitova na Malvazinkách při ulici Peroutkově. Největší secesní stavbou v páté městské části je Národní dům od architekta Aloise Čenského. V tomto období vznikla i řada velice kvalitních činžovních domů a vil. Praha 5 má i památky moderní architektury jako již zmíněný komplex Teras Barrandov, filmových ateliérů a též vilové čtvrti, vila v ulici Na Cihlářce, na které má podíl architekt Adolf Loos, kostel sv. Jana Nepomuckého v Košířích, bývalá továrna Hydroxygen v Hlubočepích, a v neposlední řadě i památky technické, jako historický vodovod Na Vidouli nebo viadukt Buštěhradské dráhy.